Kulatý stůl koučování - 20. ledna 2015

Intervize je o sdílení, rozboru koučovacích rozhovorů, zpětné vazbě a inspiraci pro další rozvoj. Intervizní workshopy pro kouče se konají pravidelně jednou za dva měsíce. 

Tentokrát se setkání koná 20. ledna 2015. Více zde: http://www.acecoaching.eu/vycviky/kulaty-stul-intervize

Přečtete si krátkou stať z knihy našich lektorů o supervizi, které je vlastně invidividuálním pojetím intervize.

O supervizi – proč  a jak?

Supervize je strukturovaný a formalizovaný proces pro kouče, při kterém kouč za pomoci supervizora usiluje o zvýšení kvality svého koučování, zlepšuje svou schopnost koučovat a získává podporu pro sebe sama a svou koučovací praxi.

Supervize má tyto tři důležité roviny:

1. Zajišťuje kvalitu koučování:
   1. Pomáhá kouči být upřímný a odvážný a uznat to, co nevidí nebo neslyší, případně co si nedovoluje cítit nebo vyjádřit.
   2. Ukazuje kouči, ve kterých případech a jakým způsobem by měl koučovanému doporučit jinou, specializovanou pomoc.
2. Rozvíjí schopnosti kouče:
3. Pomáhá kouči vytvořit si v sobě „interního supervizora“ a stát se profesionálem, který je schopen sebereflexe.
4. Představuje klíčovou součást kontinuálního profesního vzdělávání a zavazuje k dalšímu rozvoji a učení.
5. Vytváří podpůrný prostor pro kouče zpracovat vjemy a pocity z koučování klientů a jejich systémů.
6. Pomáhá kouči vyrovnat se s tím, jaký to má na něj vliv.
7. Poskytuje podporu pro kouče a jeho praxi:

Cílem tedy je:

• zvýšit kvalitu práce kouče
• poskytnout záruku kvality pro klienty
• zajistit, aby kouč měl záchrannou síť ve zvláště složitých nebo těžkých situacích
• zvyšovat standardy a úroveň koučování

Dobrý supervizor je schopen se při supervizním rozhovoru věnovat několika různým úhlům pohledu:

• Situaci klienta – koučovaného (jeho organizace, tým, firemní kultura, její mise, vize apod.)
• Technikám kouče (jaké metody použil, s jakým záměrem, s jakým výsledkem)
• Vztahu kouče a koučovaného
• Koučovi samotnému (jeho pocitům, emocím, myšlenkám, postojům a jeho kompetencím)
• Vztahu supervizora a kouče a probíhajícímu paralelnímu procesu*
• Supervizorovi (jeho pocitům, emocím, myšlenkám, postojům a jeho zkušenostem)
• Širšímu kontextu (společenský kontext, kontext oboru, etiky, legislativy apod.)

*Paralelní proces je analogie mezi tím, co se děje mezi koučem a koučovaným při koučovacím procesu, a tím, co se děje mezi supervizorem a supervidovaným koučem. Zjednodušeně lze říci, že celá supervize může být takovou „paralelou“ vlastního koučování.

Je důležité, aby se supervizor vyvaroval pasti „paralelního procesu“ v užším slova smyslu – totiž zapletení do obdobné slepé uličky či netvůrčího postoje, v němž se ocitnul kouč vůči svému klientovi. Rozeznat toto riziko „paralelního procesu“ v užším slova smyslu je součástí odborné přípravy supervizora.

Supervize by měla být profesionální samozřejmostí – pravidelná setkání se zkušeným kolegou, kde kouč může prodiskutovat své koučování a koučované v naprosté důvěře. Poskytuje reflektivní prostor, ve kterém mohou být diskutovány konkrétní případy, identifikovány slepá místa kouče, rozvíjeny dovednosti a zvyšováno uvědomění (pochopení).

Supervize by měla probíhat nejméně jedenkrát za 2 měsíce nebo přibližně jedenkrát na 35 koučovacích rozhovorů. Důležitým rysem dobrého supervizora je flexibilita, schopnost nahlížet situace kouče z různých úhlů pohledu, mít povědomí o oboru/odvětví, ve kterém se koučování odehrálo, mít kapacitu zvládnout úzkost a obavy (své vlastní i svého supervidovaného) a být otevřený se ze supervizních sezení učit a měnit dle potřeby své zaběhané postupy.

Vzhledem k tomu, že supervize je v současnosti považována za základní rys dobré koučovací praxe a zároveň je pouze několik vyškolených koučů – supervizorů (kvůli tomu, že koučování je stále jako obor velmi mladý), stoupá i význam tzv. peer supervize, tedy supervize kolegou koučem nebo v týmu koučů. Přesto je tu riziko „nezralosti“ i ostatních kolegů – koučů a peer supervize by neměla být úplnou náhradou supervize od vyškoleného supervizora.